Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Chronická zánětlivá onemocnění střev je jiný název pro idiopatické střevní záněty. Viz také chronický, zánět, střeva.

Zánětlivé onemocnění je onemocnění, při kterém imunitní systém napadá vlastní tkáně, což vede k zánětu. Zánět je normální reakcí těla na nemoc a infekci. Někdy však zánět vzniká i „omylem“, a imunitní systém místo patogenů napadá zdravé tkáně. Proto se některá zánětlivá onemocnění řadí zároveň mezi autoimunitní onemocnění. Mezi příznaky zánětlivého onemocnění může patřit bolest hlavy, zimnice, svalová ztuhlost, otok, zarudnutí v postižené oblasti, bolest a/nebo ztuhlost kloubů, ztráta funkce a pohybu v postižené oblasti. Zánětlivé onemocnění může postihnout i různé orgány: příznaky pak závisí na tom, kde se zánět nachází. Příklady zánětlivých onemocnění jsou Bechtěrevova nemoc, revmatoidní artritida apod. Viz také zánět, autoimunitní onemocnění.

Zánětlivý multisystémový syndrom dětí je jiný název pro multisystémový zánětlivý syndrom u dětí.

Multisystémový zánětlivý syndrom u dětí neboli MIS-C (zkratka pochází z anglického názvu multisystem inflammatory syndrome in children), nazývaný též zánětlivý multisystémový syndrom dětí neboli PIMS (zkratka pochází z anglického názvu paediatric inflammatory multisystem syndrome) je vzácné systémové onemocnění vyznačující se přetrvávající horečkou a přemrštěnými zánětlivými procesy, které bylo pozorováno u některých dětí a adolescentů exponovaných viru SARS-CoV-2. Stav postiženého se může rychle zhoršovat, zdokumentovány byly i život ohrožující situace. Varovnými příznaky jsou nevysvětlitelná přetrvávající horečka a závažné zdravotní potíže poté, co dítě či adolescent přišel do kontaktu s pacientem nakaženým SARS-CoV-2. V takových případech je nutné rychle vyhledat lékařskou pomoc. Nejhůře postižené děti mohou být v případě nutnosti i hospitalizovány na jednotce intenzivní péče. Viz také multisystémový, zánět, syndrom.

Zánětlivý marker je obvykle některá z látek, které se nacházejí v krvi a obecně jsou známkou přítomnosti zánětu. Zánět (potažmo zvýšená hladina zánětlivých markerů) může být způsoben infekcí, autoimunitním onemocněním, infarktem myokardu, zhoubným nádorem apod. Zánětlivé markery však mohou být zvýšeny (často jen mírně) u širokého spektra onemocnění – od aterosklerózy až po duševní onemocnění, protože o mnoha onemocněních je dnes známo, že mají i zánětlivou složku. Mezi „tradiční“ zánětlivé markery se řadí C-reaktivní protein (CRP) a sedimentace erytrocytů (ESR). Používají se však i jiné markery, například proteiny akutní fáze, prokalcitonin, tumor nekrotizující faktor apod. Viz také zánět, marker.

Zánětlivé buňky jsou buňky, které se v těle ve zvýšeném počtu vyskytují při zánětu. Řadí se mezi ně zejména makrofágy, mastocyty, granulocyty, epiteloidní buňky, NK buňky a plazmocyty. V širším slova smyslu lze mezi zánětlivé buňky počítat i buňky, které se podílejí na opravných procesech souvisejících se zánětem (např. fibroblasty). Viz také zánět, buňky.

Plísňové onemocnění je jiný název pro mykózu.

Nádorové onemocnění je jiný název pro zhoubný nádor. Viz také nádor.

Chronické žilní onemocnění (CHŽO) je postižení žilního systému, které se projevuje příznaky, které ovlivňují kvalitu života a často vyžadují lékařské vyšetření. Nejčastější formou onemocnění žil dolních končetin jsou křečové žíly (varixy). Mohou být provázeny otoky a kožními změnami. Bolesti dolních končetin, pocit napětí a tíhy v končetině, poruchy čití a noční křeče patří mezi typické obtíže, které se mohou vyskytnout i u pacientů bez viditelných změn. Onemocnění je častější u žen. Doporučena jsou režimová opatření, kompresivní léčba a léky na podporu žil. U pacientů s chronickými otoky a u těch, u kterých je plánována operace křečových žil, je nezbytné provést vyšetření duplexní sonografií.

Kardiovaskulární onemocnění je jiný název pro srdečně-cévní onemocnění. Viz také kardiovaskulární.